Virtual F1 Team

Zejména od závodního auta očekáváme schopnost rychlého projíždení zatáček. Na vozidlo jedoucí v zatácce pusobí odstredivá síla, v obr.1 oznacená O_S. Proti pusobení této odstředivé síly působí třecí síly T mezi pneumatikami a vozovkou. V okamžiku, kdy odstředivá síla je větší než součet třecích sil pneumatik, vozidlo se dostane do smyku, nebo opustí vozovku, zkrátka, přestane se v zatáčce chovat ideálně. Třecí síla je vyjádřena vztahem T = f . N_C , kde f je součinitel tření a N_C je složka síly, vyplývající z váhy vozidla a přítlačné síly N_A. Součinitel tření f je dán především složením směsi pneumatiky a velikost N_C zase především aerodynamickým řešením spoileru a dalších detailů karoserie a podvozku. Složka, vyplývající z váhy stroje je obvykle dána předepsanou hmotností vozidla.

Složka váhy vozidla ovšem muže být zmenšena vztlakovou silou, vznikající za určitých podmínek zejména pod podlahou vozidla. Závodní vůz je obvykle velmi nízké stavby, kvůli poloze těžiště. Zjednodušeně – pod jeho podlahou dojde při určité – vysoké – rychlosti k jevu, který – opět zjednodušeně – nazveme aerodynamické ucpání (v obr.2 naznačeno bodem Z.) Je způsobeno tloušťkou mezní vrstvy, v níž obtékající médium 'teče' menší rychlostí, ale vozidlo – svým výkonem – tuto 'bariéru' překonává, proudění vzduchu se zpomaluje, tlak vzduchu pod podlahou roste, vzniká vztlaková síla, která má tendenci vozidlo zvedat. A právě proti této síle musí spoilery působit. Je-li aerodynamický přítlak větší, je třecí síla mezi pneumatikou a vozovkou větší a vozidlo se tudíž může v zatáčce pohybovat rychleji. Samozřejmě tento výklad je zjednodušený, protože čím větší přítlak křídlo vyvozuje, tím větší je jeho aerodynamický odpor, takže nemusí být vždy nejlepším řešením jeho největší přítlak v zatáčce. Může způsobit významné zpomalení stroje v nejrychlejších úsecích.